Hlavní příčinou tohoto neradostného faktu je samozřejmě počasí letošního léta, kdy se střídají prudké lijáky s obdobími, kdy se rtuť na teploměru dostává nezřídka i nad 30°C. Vzduch obsahuje velmi vysoké procento vodních par a je to právě zmiňovaná všudypřítomná vlhkost nejen vzduchu, která pěstitelům zeleniny přidělává v poslední době hodně vrásek. Rostlin, které se zahrádkářům nakonec přece podařilo vypěstovat, je letos méně a jejich plody, pokud vůbec nějaké plody rostlina má, jsou také menší.

Konkrétně se toto týká úrody paprik a rajčat. Paprikám se nedaří ani v pařnících a jsou zhruba polovičního vzrůstu oproti loňskému stavu. Rajčata jsou navíc v letošním roce napadena plísněmi a který zahrádkář nestihl včas zareagovat, odstranit z rostlinek narušené listy či plody a použít protiplísňový chemický postřik, ten nejspíše o svoji úrodu rajčat, nebo alespoň její větší část, přijde.

Naopak jako vcelku uspokojivou hodnotí zahrádkáři úrodu rybízu, malin, ranných jahod, okurek, cibule a hlavně brambor. Těch by prý mělo být letos dokonce znatelně více než v roce minulém. Ne každý zahrádkář je však nutně také aktivním pěstitelem zeleniny. Krásným příkladem takového typu zahrádkáře je pan Pospíšil. „Já mám zahrádku jako koníčka a chodím si sem spíše zarelaxovat a odpočinout si ve zdejší klidné atmosféře. Nejsem typ člověka, který by se chtěl lopotit celé dny u záhonků. Mám tu pouze pár brambor – ty rostou sami a okrasnou jabloň,“ řekl nám pan Pospíšil. Jeho zahrádka je ve zdejší kolonii opravdu atypická a rozeznáte ji na první pohled. Narozdíl od svých sousedů se nesnažil zemědělsky využít každý centimetr, ale zaměřil se spíše na vytvoření jakési oázy klidu a celkový estetický dojem. Místo jahod udržovaný trávník, kamenné cestičky a hezky zbudovaná chatka namísto boudy na nářadí.

„Zajdu si sem na pár chvil. Třeba jako dnes – udělám si kávu, zaliju zahrádku, posedím a potom půjdu rovnou odsud do práce,“ přibližuje svůj vztah k zahrádkaření pan Pospíšil a vzápětí se spokojeným úsměvem na rtech dodává: „Vždyť na takovou skalku se přeci dá s radostí koukat i v zimě, kdy ostatním na záhoncích nic neroste.“

AUTOR: Petr Surový