Tropické letní dny to jen potvrdily. Pociťují to nejen zemědělci, ale nedostatek vody brání průmyslovému rozvoji samotného Rakovníka. – I toto kromě jiného zaznělo na první pracovní schůzce odborníků a vedení města se členy TIMURu (Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj), kteří se sešli, aby zmapovali problémy, které přinesly a mohou přinést klimatické změny a nevhodné zásahy člověka v krajině. Ještě před tím stejné téma probírali zástupci z řad veřejnosti.

Rakovničtí zastupitelé chtějí tento problém vyřešit, proto se zapojili do projektu Klimadapt pod vedením obecně prospěšné společnosti TIMUR. Cílem projektu je zmírnit dopad klimatických změn na životní prostředí. Výsledkem práce bude situační zpráva sloužící městu jako odrazový můstek pro další systematickou přípravu města na změnu klimatu.

Při jednání se ukázalo, že problém je třeba řešit komplexně, přes zemědělství – skladbou pěstovaných plodin, průmysl i počet obyvatel, a ne jen přivést do Rakovníka vodu.

Obě schůzky totiž potvrdily, že nejpalčivějším problémem Rakovníka je nedostatek vody. Přicházejí dlouhá období beze srážek a pokud konečně srážky přijdou, jsou přívalové a voda rychle z krajiny odteče. Proto je nutné vodu v krajině zadržet a ne například zvýšit průtok Rakovnického potoka.

Vedle toho i vodu na Rakovnicko přivést a zadržet pomocí retenčních nádrží. Na toto téma už před třemi lety vznikl tříletý pilotní projekt s názvem Možnosti zmírnění současných důsledků klimatické změny zlepšením akumulační schopnosti v povodí Rakovnického potoka, který vznikl z iniciativy zemědělců.

Na schůzce je zastupovala ředitelka územní organizace ZS pro okresy Rakovník a Kladno Hana Vacková, která mimo jiné vysvětlovala možnosti pěstování jiných plodin, než monokultury řepky, obilí a kukuřice:

„Před několika lety tu padl návrh zatravnit pole. S tím může přijít člověk, který to tu nezná. Zatravňování ve středu okresu a na severozápadě vůbec nepřichází v úvahu. Tráva tu nenaroste. S tím souvisí i otázka živočišné výroby. Ta bohužel v nejsušších částech z tohoto důvodu není. Můžeme tu dělat řepku, obilí, chmel. Jiné plodiny, které by sucho vydržely, tu nenarostou." Podle Vackové přivedení vody do krajiny a retenční nádrže na její zadržování jsou nutné. „Není to jednoduché a není to také otázka pěti, deseti let. Je to nejen otázka odbornosti, ale i politická. Pracovní skupina by měla navázat na vyšší místa, aby z celého projektu nevznikla jen příručka, co máme dělat, protože ta už tu je," dodala Vacková.

Nedostatek vody v Rakovníku jako vážný problém potvrdil okresní hydrolog Radmil Drahoňovský: „Že je ve městě velký nedostatek vody, jsem věděl, ale že je to opravdu vážné, jsem si uvědomil až v roce 2006, kdy jsem zpracovával studii o násobenosti vod pro zahraničního investora zhruba s 650 pracovními místy. Investor kvůli vodě odešel. A nebyl jediný. Místo toho se tu vybudují jen skladovací haly. A kde? Na zemědělské půdě."

Voda se sem musí podle Drahoňovského přivést a vybudovat retenční nádrže. Jejich vybudování by podle odhadu vyšlo na sto šedesát milionů korun. Což jsou ztráty zemědělců na výnosech následkem sucha za jeden rok.

S přivedením vody se počítá z Nechranické přehrady, která byla proto tak budována. Tam je vody nadbytek.
V projektu zpracovaném zemědělci je navrženo šest retenčních nádrží. Existuje příslib, že se povodí začne vážně zabývat výstavbou retenčních nádrží po roce 2015. Postavit by se měly alespoň dvě, jedna u Senomat a druhá nad Rakovnickým potokem nad Kolešovicemi.
Hlavním problémem výstavby těchto nádrží a vlastně i rybníků jsou pozemkové úpravy. Často se plánují rybníky na nových místech a nevyužívají se místa, kde kdysi rybníky byly.
Na to zareagoval Jiří Pšenčný z Povodí Vltavy: „Vybudovat rybníky na původních místech často nejde z pohledu agentury ochrany přírody, protože tam dnes vznikla přírodní enkláva mimořádně hodnotná a cenná, jako například v Šanově a Oráčově."
„Dělám ochranu přírody od roku 1981 a nevybavuji si, že by bylo vydáno takové stanovisko k rybníku Oráčov nebo Šanov," opáčila Alena Škoudlínová.
Geolog Radmil Drahoňovský by ještě doplnil propojování vodohospodářských systémů, aby se zajistila voda pro průmysl a další

rozvoj. Ten v Rakovníku běží v minimálním režimu spotřeby vody. Kvůli tomu by bylo možné Rakovník propojit přes Nové Strašecí na Klíčavu.

Projekt na toto podle Viléma Žáka existuje dávno: „Problém je na novostrašecké radnici, která už druhé volební období brání propojení. Vše už je připraveno."

S vodou v krajině souvisí také upravování vodních toků. Na Rakovnicku jsou upraveny téměř všechny.
„Historicky jsou upraveny téměř všechny na dolní části, a to zhruba od konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Ale horní toky se upravovaly v šedesátých letech. Tyto úpravy se pomalu rozpadají. Starší úpravy drží. Spousta věcí se povedla a spousta věcí ne," uvedl Jiří Pšenčný.

Podobné je to s drenážemi. Ty nyní někde už nefungují. Jenže co teď s nimi? „Drenáže neumíme zrušit. Naopak pokud je přerušíme na jakémkoliv místě, někde 'vyletí' voda na nevhodném místě. Ta se musí někam neškodně odvést. Jedině je možné drenáže vykopat, což je velmi nákladné," poznamenal Pšenčný.