Tehdy byly tyto bahnité tůně a zavlažovací kanály plné života. Nejnápadnějším živočichem byla želva bahenní. Když jsme po dvou týdnech odjížděli, v některých dětských zavazadlech byla želva. Tehdy želva bahenní v Maďarsku nepožívala zákonné ochrany.

Chov vodní želvy není náročný a tak není divu, že snad všechny přivezené želvy přežily. Z mladých přírodovědců se stali studenti, někteří odcházeli na vojnu. Proto do bazénu tehdejšího DDM rodiče nosili želvy, o které se nechtěli starat. Zvažovali jsme, co se čtyřicítkou pěkných, zdravých zvířat dělat.

V té době jsme spolu s dětmi pomáhali uklízet Červenou louku u Lišan a připravovali jsme ji k vyhlášení chráněného území. Napadlo nás oživit jámu po vytěžené slatině želvami. I stalo se. Každoroční pozorování dobře prosperujících zvířat přinášelo uspokojení. Několik pozorování se zoologem Pavlem Pecinou ukázalo, že želvy tu dorůstají velké velikosti. Po několika letech se na břeh navezl říční písek. Stopy po kladení vajec se tu ale nikdy nenašly.

Při kontrolách stanoviště jsme na něm, až na jedno nespolehlivé ústní sdělení, nenašli žádná mláďata. V létě 2013 našla jedna paní v lese Na Borech želvu. Udělala s ní to nejrozumnější, co mohla. Želvy se ujala záchranná stanice Čabárna Kladno. Její vedoucí Petr Starý o rakovnickém experimentu věděl. Samička tu nakladla osm vajec. Vylíhlo se z nich šest želvích dětiček. Za péče Radka Remara, pracovníka rakovnického muzea, přežily zimu až na jeden úhyn. Jejich maminka se také vrátila do Rakovníka, do zimoviště u Benešů. Samičku jsme vypustili zpět na lokalitu v dubnu, pět mláďátek v květnu letošního roku.

Paní našla samici asi osm set metrů od vodní nádrže. Želva tu vyhledávala kyprý materiál pro svoji snůšku v borové hrabance. Vzdálenost od vody není překvapením. I v Maďarsku dětské expedice ze sedmdesátých let nacházely slupky z vajec dva až tři kilometry od vody v jemném písku písečných přesypů.

A jak je to s výskytem vodních želv na našem území? V době vzniku hnědého uhlí tady želvy žily. Dokazují to zachované krunýře. Ve středověku se do Čech dovážely želvy bahenní z jižní Evropy. Zvláště díky aktivitám mnichů, kteří při klášterech zřizovali bazénky k jejich chovu. Želva totiž jako vodní živočich mohla být konzumována i v době půstu (odtud pojídání ryb o Vánocích). Zřejmě upravená v polévce byla vítaným zpestřením jídelníčku. Mimochodem sem spadali i bobři, žijící také ve vodě.

V republice je známo několik míst výskytu bahenních želv, zřejmě původně uniklých z klášterních chovů. Je to například na Pardubicku, v jižních Čechách.

Náš experiment, od počátku sledovaný a dokumentovaný zoology, ukazuje výsledek celkem za jednatřicet roků. V každém případě máme v nejbližším okolí Rakovníka zajímavého živočicha. Ukázalo se, že tady má nejen šanci přežít, ale také se rozmnožovat.

Autor: Václav Laňka