Před jednou z nich čekaly na maškary slané šneky, tvarohové koláčky, svařené víno, whisky a peprmintka. „Masopust tady prožíváme, co jsme chalupu koupili, a to je pátý rok. Líbí se nám, že tady se tradice drží. V Praze je prázdno. Tradice se mají dodržovat," pochvalovali si obyvatelé.

U čarodějnice se občerstvení podávalo přes plot. U Mexičanů kromě tequily nalévali horký čaj, myslivce a nabízeli smažené pletence a další pochoutky.

V čele průvodu šel samozřejmě ženich s nevěstou. Ženich měl premiéru, nevěsta se vdávala podruhé.
Ženich nevěstu vychvaloval: „Naše seznámení bylo těžké, hodně divoké… Nevěsta je celkem pracovitá, hlavně hodně jí a pije! Snad ji uživím!" Z rybníka vylezl vodník. V průvodu ho doprovázela i paní vodnice. Vodník vylezl z rybníka doslova. Průvod jako obyčejně vyrazil z hospůdky, ale vzápětí zamířil k rybníku. Tady právě z vody lezl sám vodník. Ač v mrazivém počasí, přece jen vylezl. Paní vodníková to komentovala: „Měli jsme raději zůstat doma, voda je teplejší." I tak v mrazivém počasí vodníkovi osychal, tedy spíše mu namrzal šos. Proto, aby nepřišel k úhoně, cestou kolem hydrantu se zase celý namočil a jak si při tom lebedil! Pod červeným fráčkem byl totiž oblečen zcela moderně do neoprenového obleku.

Na penězích z průvodu „seděl" samozřejmě žid. Dohlížel na něj pan farář.

Kdo rousínovský masopust vždycky chystá, prozradil Leonardo Da Vinci mladší, jinak Lída Mendíková: „Připravili jsme ho společně, tedy všichni v rousínovském občanském sdružení Rous. Každý, kdo jde za masku, i ostatní sousedé připraví malé občerstvení. A když obejdeme celou ves, to je tak za dvě až tři hodiny, sejdeme se v hospůdce. Vyhlásíme nejhezčí masku. Setneme hlavu židovi, to za to, že tady celé odpoledne vybírá peníze. Pak následuje veselice."

Rousínovský masopust má velkou tradici. Sami Mendíkovi tu mají chalupu už šest let a nevynechali ani jednou. V průvodu najdete tradiční masky, ale pokaždé přibudou i nějaké nové. ⋌