Na Berounce se tento týden objevilo obrovské plavidlo! Čítá bratru dvacet jedna metrů, pluje si to jezy nejezy. Početnou posádku dosud nezachvátily kurděje, ani ponorková nemoc, naopak na palubě vládne vždy dobrá nálada!

Znalcům Berounky jistě neuniklo, že se plavidlo objevuje na řece rok co rok. Letos se vor se jménem „Blue Foschen“ vydal na plavbu po pětadvacáté.

Přípravy
Každý rok je to stejné a přece jiné. Za ta léta ve voroplavební společnosti funguje zaběhnutý systém. Přípravy začaly již v květnu ve Všetatech. Tady plavbychtiví jedinci opravili poškozené díly voru, nafoukali a zalepili dostatečný počet duší. Na závěr dostala paluba jako vždy modrý nátěr, jehož odstín je po každé kapitánovým překvapením.
V pátek navečer zavalily kemp v Liblíně fošny, panty a obrovské pneumatiky z náklaďáků. Celé sobotní dopoledne pod rukama šikovných mužů rostlo podivuhodné plavidlo. Na spodní stranu čtvercových dílů z prken muži přivázali pneumatiky z náklaďáku. Díly spojili železnými panty, úžasným vynálezem, díky kterému jsou všechny jezy z Liblína až ke Karlovu mostu hračkou. Obratné ženy vládly lodní kuchyni. Léta tu platí stejný jídelníček.

Plavba
V sobotu odpoledne bylo plavidlo spuštěno na vodu, posádka se nalodila a s halasným pokřikem „ahóój“ odrazil vor od břehu.
Pro úplnou představu ideální den plavby vypadá takto:
Odražení v dopoledních hodinách podle fyzického a duševního stavu posádky. Na palubě se posádka rozmístí pokud možno rovnoměrně po celé ploše. „Velí“ kapitán. Pár obětavců obsluhuje kormidlo a bidla pro případ nečekané překážky v řece. Většina sedí kolem stolu pod přístřeškem a klábosí. Vor si pluje tempem, které udává řeka. Příroda kolem je jeden velký kýč. Ve vodě se cachtají hlavně děti. Pro překonání případné nudy je k dispozici dvoumužné originální šlapadlo. V polní kuchyni se vaří špagety…

Jezy
„Bacha jez!“ probere posádku k činnosti. Před zvíkovským jezem se jen uklidí drobné předměty z paluby do beden, ohlídají se děti, zaujme spolehlivé místo a jede se. Adrenalin stoupá, jednotlivé díly se ohýbají v pantech a celý vor se zhoupne po jezu. V případě dostatku vody je to paráda, nádhera.
Před roztockým jezem vor kotví nahoře. Celý náklad i vybavení se vyloží a přenese po břehu pod jez. Vor postupně spouští zkušení voraři na lanech po jezu.
Letos byl jez téměř suchý, takže se voraři pěkně nadřeli. Nakonec se vor rozpojil na tři díly, ale díky zkušenostem i troše štěstí zakotvil v roztockém kempu. Kapitán Zdeněk Blázen Kolumpek plánoval: „Letos bychom měli doplout na Karlštejn, je málo vody, snad se nám to podaří.“ Originální plavidlo lze ještě spatřit dnes v Berouně, dále pak na cestě na Karlštejn.

Čísla
Na závěr několik čísel: Letos posádku tvořilo celkem 37 členů včetně dětí od tří let. Vor nesl nejvíce šedesát devět lidí, a to v roce 2003. Nejvíce kilometrů překonal v roce 2001 a budil tak pozornost
v Praze pod Karlovým Mostem.

Úspěch plavby závisí na stavu vody a hlavně na ochotě, toleranci a pevném přátelství všech zúčastněných.