Bratři Mašínové. Jsou vrazi nebo hrdinové? Protože diskuse na toto téma stále neutichá, zeptali jsme se na názor René Černého z Rakovníka, který se už řadu let zabývá vojenskou a policejní historií.
Bratři Mašínové ospravedlňují své činy tím, že prohlašují, že se cítili být ve válce s komunismem …
Každá válka by se měla řídit určitými regulemi. Chování vojáků k válečným zajatcům upravují Ženevské konvence a každá armáda či odbojová skupina by tyto konvence měla ctít. S kolegy historiky jsme se shodli v tom, že pokud někdo tyto konvence nectí, dopouští se válečných zločinů. A pokud někdo spáchá obdobné činy na zajatcích v době míru, jedná se o vraždu. Pokud tedy někdo sympatizuje s bratry Mašíny je to na pováženou.
Jmenovaní odbojáři se ale odvolávají na vyšší princip mravní…
To se mi jen těžce poslouchá. Obzvláště když se srovnávají s hrdiny druhé světové války, k lidem, kteří by nikdy nepozvedli zbraň proti vlastnímu národu. Navíc tyto dvě doby nelze vůbec srovnávat. Nerad bych ale, aby mne někdo pasoval, jak je to v dnešní době zvykem, na obhájce tvrdého komunismu padesátých let. Kdo mne dobře zná, ví, že jsem nikdy nesouhlasil a dokonce jsem tvrdě odsuzoval persekuci, kterou procházeli v padesátých letech vojáci naší armády, kteří během druhé světové války bojovali ať už na západní či východní frontě.
K čemu by se tedy jejich činy daly přirovnat?
Podobné zavrženíhodné činy páchaly v minulosti pouze polovojenské skupiny typu Wehrwolfů nebo Banderovců. Jen oni se kdysi stejným způsobem chovali jak vůči civilnímu obyvatelstvu, tak k příslušníkům bezpečnostních složek.
V současné době bohužel sklouzli k nevhodnému chování vůči válečným zajatcům i příslušníci americké a britské armády, ale dotyční byli za své chování řádně potrestáni, neboť takovéto činy by měly být trestnými ve všech zřízeních a dobách.
Nejbrutálnější vraždou, budeme-li to tak nazývat, byla smrt strážmistra Honzátka…
Mrzí mne, že se jeho osoba, jako oběti hrůzného činu, staví do pozadí. Byla to brutální vražda venkovského policisty. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit, že nikdo z obětí nebyl členem KSČ a nebyl tedy představitelem zločinného režimu. Provinili se pouze tím, že tu žili a pracovali. Konkrétně strážmistr Honzátko byl silně věřícím člověkem. Ze strany jeho nadřízených byl dokonce kvůli tomu na něho vyvíjen nátlak a bylo mu vyhrožováno propuštěním ze sboru. Paradoxně kdyby byl propuštěn, mohl by dnes možná ještě žít.
Minulý režim zamlčel, a ani dnes se raději ani nehovoří o tom, že měl dokonce církevní pohřeb. Zavraždění se v očích Mašínů provinili už tím, že zde žili a pracovali.
Dnes si dle mého názoru můžeme pouze klást otázku, zda to byli cynické a fanatické stroje na zabíjení či jen mladí kluci, kteří ne zcela zvádli svoji touho po dobrodružství. Jakékoli zoufalství, které by možná i mohli prožívat, je neopravňuje řešit svoji situaci takovýmto zavrženíhodným činem. Když už tedy chtěli naši zemi osvobodit od jha komunismu, očekával bych od nich čin většího dějinného významu.
Mám takový nápad. Komunističní zločinci i zločinci jiných vládních garnitur a samozvaní dobrodruzi by měli vyčleněné pole, kde by si mezi sebou vyřídili účty bez účasti slušných lidí, kteří většinou vždy na politické zápasy doplácejí.
A ještě poznámka: Na straně 4 dnešního vydání Rakovnického deníku si můžete přečíst něco více o další oběti řádění skupiny bratrů Mašínů a desatero srovnávacích postřehů v kauzách hrdinů druhé světové války a výše jmenované problematické skupiny.
Na desateru se společnými silami podíleli přátelé René Černého, kteří se rovněž zabývají vojenskou a policejní historií.