Před 135 lety poprvé navštívil náš kraj kandidát Nobelovy ceny a člověk s touhou po lidskosti a lásce k životu.

KnížePatří se v této souvislosti připomenout, že na „nobelovku“ bylo navrženo sedm českých spisovatelů, jako první už v roce 1904 právě „kníže české poezie“ Vrchlický. Jediným šťastným byl ovšem v roce 1984 Jaroslav Seifert, který se mimochodem objevil na pozvání Ladislava Mičky v Rakovníku ve 30. letech minulého století a který na Vrchlického vzpomíná ve své knize Všechny krásy světa: „Vrchlický! To věru bylo něco jiného než písně, kterým jsem naslouchal, když sousedky praly na pavlači a zpívaly na celé kolo. V té době se mne někdo zeptal, čím bych chtěl být. Řekl jsem, že básníkem.“

V roce 1872 si vybral za svůj domov náš kraj Jakub Jan Frída. Vrchlický za ním do Čisté jezdil nejen do roku 1874, kdy jeho otec zemřel a byl pochován na zdejším hřbitově, ale i později ještě několikrát zavítal do známých míst. Mnoho z jeho veršů našlo inspiraci v čistecké krajině i při častých výletech na Krakovec a Křivoklát. Ještě ve sbírce Jak táhla mračna z roku 1885 můžeme číst: „Jak šťastni byli jsme! Nad jezem u mlýnu, jak hnízdo vlaštovčí v ořeší, jasmínu se malý dům náš skrýval, a listy na stromech a vlny jezera, kol mlýnských klepání a zvony večera tam hrály, kraj se stmíval…“
Vzpomínky se vracejí i v básni Vánoce ze sbírky Co život dal, kterou napsal o dva roky dříve:

„Hlas zvonů táhne nad závějí, kdes v dálce tiše zaniká, dnes všecky struny v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká…“ Vrchlický vešel do naší poezie jako člověk s láskou k životu a s touhou po opravdové lidskosti, člověk optimistický a důvěřivý, který však zároveň v sobě nedokázal zapřít moderního ducha s jeho citovou roztržitostí i nervozitou a pocity osamění. Vyznával verše jako sílu, která dělá člověka člověkem a stojí nad všedními střety a nedorozuměními. I dnešní čtenář nemůže přeslechnout v jeho verších citlivé srdce, lásku a bolest. „Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu - ale v duši věčný máj, šel vichřicí-však slyšel zpívat kosy, šel pouští - a měl v srdci perly rosy. Za trochu lásky šel bych světa kraj jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.“

Kdo by neznal tyto verše ze sbírky Okna v bouři z roku 1894? Kolik lidí by i po více než sto letech šlo za trochu lásky na kraj světa a hledalo přívětivý úsměv a porozumění? Kolik toho, o co Vrchlický prosí ze vzdálenosti několika desítek let nám ještě dnes chybí? I proto je určitě příznivé, že si v Čisté na Vrchlického vzpomněli i po 135 letech a 28. července se zde uskutečnil Den s Jaroslavem Vrchlickým během Anenské pouti.

Po celý víkend byl zdarma vstup do Muzea Čistecka a od 14.40 hodin Roman Hartl představil zájemcům tištěné průvodce tématickou vycházkou Křivoklátskem J. Vrchlického a po 15. hodině provedl návštěvníky po místech spojených s básníkovým životem a tvorbou - ke kostelu, k mlýnu a na hřbitov k hrobu spisovatelova otce.

Během vycházky z úst zasvěceného badatele regionální literatury jste se mohli i vy dozvědět leccos zajímavého o Vrchlického osudech.