Výstavy v Galerii Samson-Cafeé mívají osobitou atmosféru a ani úterní vernisáž řezbáře Emila Pejši a malíře Romana Ch. Skleničky nezůstala této tradici nic dlužna. Za vystavující promluvil krátce a neformálně řezbář Emil Pejša. Přivítal přítomné, omluvil kolegu, kterému povinnosti v nemocnici neumožnily být s námi, stručně charakterizoval vystavené věci a předal uvítací štafetu hudbě - klavíristovi Milanu Šlahounkovi a jeho schopnosti Samson rozezpívat.
Emil Pejša (duben 1955) pochází z Teplic a k soustavné výtvarné činnosti ho přivedla tamější skupina Terč. Nasměrovala ho dokonce od původních kreseb a obrazů k dřevěným plastikám, za což jí patří dík. Rakovničanem se cítí od roku 1990. Vystavuje samostatně i společně, například v galerii Špejchar, na rakovnických salonech, v Muzeu T.G.M., bývá neodmyslitelným hostem křivoklátského Křivořeznání a svými plastikami dovede pohladit všechny milovníky krásna, zvláště mužské oko. V Samsonu svá „dřeva“, u nichž využívá tvarovou bohatost i vnitřní morfologii přizdobil ještě dalším přírodním materiálem, kamenem.
Roman Ch. Sklenička (duben 1974) je znám především jako malíř portrétista a milovník ženských půvabů, ale jak o sobě prozrazuje v informaci k výstavě, má v plánu co nejdříve zabrousit i do vod Emila Pejši.
Špehuje Emila při práci, okatými dotazy zjišťuje, na co který nástroj je. Kromě toho plácá z hlíny roztodivnosti, aby pochopil třetí rozměr, prostě máme se prý v budoucnu na co těšit. Na výstavě se setkáme i s prvními Romanovými výtvarnými pokusy z „Lidušky“, kresbami a litografiemi.
Pro akademického malíře Václava Zoubka jsou obrazy Romana Skleničky milým překvapením: „Představuje se jako výtvarník se zralými malířskými ambicemi. Naplňují je osobitý rukopis i tematika. Umění dělá vážně a má výsledky.“
Roman Sklenička svou neúčast v Samsonu všem svým příznivcům jistě vynahradí hned ve čtvrtek třiadvacátého, a to ve Výstavní síni na radnici, kde mu budeme moci poblahopřát nejen k další výstavě, ale také k pětatřicátým narozeninám.

AUTOR: IVO MIČKA