Nemohl při této události chybět. Jednak ve Skryjích žije a jednak si dal závazek…

Jaký to je ?
Celý život zbožňuji cyklistu Lance Armstronga. Když jsem ve Skryjích poprvé vyhrál, tak jsem si řekl, že chci tenhle závod vyhrát sedmkrát. Stejně jako vyhrál Armstrong Tour de France. A to se mi dneska povedlo.

Jak se vám dnes jelo?
Perfektně. Kolo je tady těžký a tenhle triatlon je hlavně o kole. Tyhle kopce, každou zatáčku dobře znám. Mám tedy obrovskou výhodu oproti ostatním závodníkům. Mám na Křivoklátsku ideální běžecké a cyklistické podmínky.

V loňském roce se vám splnil jeden váš životní sen…
Účastnil jsem se na největším ostrově havajského souostroví Big Islandu závodů „Ironman World Championship". To je vrcholný závod v triatlonu. Míří tam největší světové hvězdy tohoto sportovního odvětví. Do desetičlenné české reprezentace jsem se probojoval v kategorii amatérů věkové skupiny 25 až 29 let. Projít nominačním sítem, ale nebylo jednoduché. Podařilo se mi to na kvalifikačním závodu v anglickém Boltonu, kterého se zúčastnilo přes 1400 závodníků. Ve své věkové kategorii jsem byl čtvrtý.

Co následovalo?
Pak jsem dva, tři týdny odpočíval. Pak teprve začal trénink. Ten už ale nebyl tak intenzivní, jako ten předcházející na kvalifikační závod. Příprava byla v rukách mého špičkového trenéra Martina Dvořáka, kterému věřím. Musel jsem akorát dobře odjet to, co on napsal, a vyšlo to. Vrcholem sezóny byl Bolton, na té Havaji už je to spíše o účasti.

Pro Středoevropana musí být tenhle závod dost obtížný, co se klimatických podmínek týká…
Běží se tam a jede na kole v lávových polích. Nikde není kousek stínu. Je tam vedro, ohromná vlhkost a fouká tam boční vítr. Boční vítr jsem při jízdě na kole nezvládl. Byť mám tuto disciplínu nejraději, tak jsem si s větrem neporadil. Takže jsem jel pomaleji, nežli jsem počítal. Každopádně o těch lávových polích se mi ještě dlouho zdálo.

Kdy jste se s triatlonem potkal?
Před deseti lety. To se tady ve Skryjích jel poprvé. Od té doby jsem se zúčastnil všech. Ten první byl spíše o účasti. Prostě si zazávodit. A pak se mi to zalíbilo a chtěl jsem vyhrát. Přidal jsem tedy na tréninku a bylo to. Pak jsem si dal za cíl dokončit Ironmana. Dokončit ho jednou a dost. Jenže… Je z toho najednou závislost. Jakmile člověk jednou dokončí Ironmana, tak ho to chytne a už u toho zůstane.

Místní jsou na vás určitě pyšní…
Ta Havaj je hlavně o penězích. Se vším všudy vyjde zhruba na 80 tisíc korun. A Skryjští uspořádali dobrovolnou sbírku. Vybrali mezi sebou strašných peněz, asi třicet tisíc, kterými na závody přispěli. Touto cestou jim musím ještě teď moc poděkovat.
Fakt je, že jsem pak cítil velkou odpovědnost. Říkal jsem si, že závod musím dokončit za každou cenu.

Máte něco podobného před sebou?
Přiznám se, že jsem letos spíše odpočíval, nežli bych závodil. Téhle sezóně jsem moc nedal. V Otrokovicích jsem jel Ironmana, pak polovičního v Pardubicích, a tady ve Skryjích. Do toho pár běžeckých závodů, které jsou spíše součástí přípravy a pojedu asi v srpnu na Lipno na Olympijský triatlon.Ten pořádá můj trenér Martin Dvořák.

Kolik času týdně věnujete tréninku?
Myslím, že mi moc času nezabírá. Dvanáct hodin v týdnu – pět tréninků v týdnu. Dva dny mám volné. To se dá.

Profesně jste záchranář…
Na Rakovnicku jsou tři stanoviště – v Rakovníku, Roztokách a v Novém Strašecí. Točím se na všech třech.

Jak trávíte volný čas?
Baví mě všechno. Procházky, knihy, poslouchám hudbu. Mně by se líbilo všechno, jenže na to není čas. Jsem otevřený všemu, baví mě prostě život.