Slzy dojetí provázel telefonát, kterým Ráčata oznámila své paní ředitelce Ilonce, že jejich tým získal pohár za první místo v turnaji v paintballu.
Slyšela jsem zřetelně jak na druhém konci linky vzlykají. Přiznám se, že i mě ukápla slzička radosti,“ konstatovala ředitelka Denního stacionáře Ráček Ilona Hrušková.


Když Ráčata vyjížděla na několikadenní pobyt v Týdenním stacionáři - SDM Chotěšice nedaleko Poděbrad, ještě netušila, jak radostný bude pro ně návrat. „Byli jsme pozváni ředitelem stacionáře Chotěšice Michalem Šmídem,“ doplnily instruktorka Domova Ráček Markéta Kovářová a Petra Debnárová. (I Týdenní stacionář Chotěšice poskytuje sociální služby lidem s mentálním, tělesným i smyslovým postižením (případně kombinovanými vadami).


Výletníci (Honzík Majba, Honzík Machek, Kubík Tupý, Vladánek Šimon, Ondra Knor, Standa Vyskočil) spolu s instruktorkami zamířili nejprve do stacionáře v Poděbradech. „Líbilo se nám, že stacionář má přímo na kolonádě svůj obchod, kde prodávají výrobky ze své chráněné dílny,“ zdůraznila Markéta Kovářová. Po zmrzlině následoval přesun do Chotěšic.
První den bylo nutné postavit paintballové hřiště s překážkami. „Kluci si ho postavili sami. Natahovali sítě, dávali kůly do země. V Chotěšicích na turnaji jsme byli už podruhé. Věděli jsme do čeho jdeme. V loňském roce jsem se o ně ještě bála. Připadala jsem si jako máma, která posílá své děti na porážku,“ smála se Markéta Kovářová.
První den byla všeobecně oblíbená disciplína: Zastřel si svoji vedoucí. „Přebíhaly jsme s kolegyní hřiště sem a tam a kluci na nás měli střílet. Ti naši ale nechtěli. Asi nás mají moc rádi,“ doplnila Markéta Kovářová.


Druhý den si všichni oblékli stejná trika a následovalo školení o zbraních. „Všichni jsme si museli vzít masky a vojenské kombinézy, aby nás střely tolik nebolely,“ popsal člen vítězného týmu Honzík Majba. Do boje o Boganův pohár jehož spolupořadatelem bylo i Military Game o.s.
nastoupilo sedm týmů (vždy tři děti a jeden trenér) ze stacionářů Rakovník, Poděbrad, Chotěšic a ÚSP Brandýs nad Labem. „Souboj skončil tak, že jeden náš tým byl první s druhý první od konce,“ prozradila Markéta Kovářová. „Ve vítězném týmu jsem byl já, Vladánek Šimon a Kuba Tupý,“ doplnil Honzík Majba.


Souboj byl zakončen obědem. „Byl to gulášek z polní kuchyně. Pak nám půjčili vzduchovky na střílení a minohledačku. S tou jsme hledali bonbóny zabalené v alobalu a ukryté v písku,“ uzavřel Hozík Majba.
Úspěšný den byl zakončen převzetím vítězného poháru.
Když mi večer volali tak plakali i ti největší tvrďáci z týmu. Bylo to moc milé. Měla jsem z jejich úspěchu radost,“ uzavřela Ilonka Hrušková.