Osud údajně trpícího zvířete nám není lhostejný. Jsme připraveni okamžitě volat veterinární správu, případně i policii, jen abychom Brita zachránili.

Místní nás ochotně nasměrují až před dům Karla Čepely, kde by zvířátko mělo přežívat a plni napjatého očekávání zamíříme přímo k vratům.
Pak spatříme Brita. Je to nádherný ovčák, který si nás zvědavě prohlíží. Jeho tělo nejeví na první pohled žádné známky strádání ani poranění. Něco tu evidentně nehraje. Za oknem opuštěného domu je cedulka s mobilním telefonem na Karla Čepelu, který se živí jako klempíř. Jak se ukazuje, tato informace je v našem příběhu klíčová. Okamžitě vytáčíme jeho telefonní číslo.

„Jsem v pořádku. Vyjel jsem za prací na několik dní do Prahy a o Brita se zatím stará sousedka. Ona má také psy, a tak přesně ví, kolik krmiva takový pes, jako je Brit, každý den potřebuje. To víte, mám takovou práci, že musím stále někde jezdit, a tak je Brit někdy sám. S tím bohužel nic neudělám,“ informuje nás klidným hlasem Karel Čepela.

Vzápětí z domku od naproti vychází zmíněná sousedka. „Ano o Brita se vždy když je potřeba starám. Vůbec nic mu nechybí. Přivázán je z toho důvodu, že se až panicky bojí bouřky a v minulosti už proto několikrát utekl. V žádném případě nijak nestrádá. Zvířata miluji, a aby nějaké trpělo, bych prostě nedopustila,“ potvrdila slova majitele psa sousedka, která si nepřála být jmenována. Že pes nijak netrpí potvrzují i další sousedé.

Čepela zachránil psovi život

Abychom měli informace týkající se Brita ještě od někoho dalšího nestranného člověka, vyrážíme přímo za starostou obce Martinem Pinkou. A tady se o Britovi i jeho pánovi dozvídáme další podstatné informace.

„Víte, on se Brita vlastně ujal, když ho jeho panička opustila. Hrozilo, že by mohl být utracen a to pan Čepela nechtěl dopustit. Za prací musí vyjíždět, a tak je tu pes občas sám, ale víme, že se o Brita vzorně stará jeho sousedka, která má sama psy. Ten pes se hrozně bojí bouřek, a tak párkrát utekl, ale vždy byl v pořádku odchycen a vrácen majiteli,“ odvyprávěl starosta Martin Pinka.

V samotném závěru tohoto příběhu už jen chybí dopsat staré známé české přísloví, které na tento zdánlivě banální příběh dokonale sedí: „Pro dobrotu na žebrotu.“ Karel Čepela se ujal psa, který hledal nový domov a dělá pro něho v rámci svých možností a s pomocí ochotných sousedů vše, co může.