Rakovník – Čtenářům Rakovnického deníku postupně představujeme sedm studentů Střední zemědělské školy v Rakovníku, kteří se zúčastnili měsíční zahraniční stáže v několika evropských zemích. Stalo se tak v rámci projektu Leonardo da Vinci. Cílem měsíčního pobytu bylo uplatnit dosavadní vědomosti a praktické poznatky při práci na zemědělských farmách, získat zkušenosti, „okouknout", jak se to dělá jinde a dále, a to především, zdokonalit znalost cizího jazyka.

Přestože pro některé byla jazyková bariera zpočátku opravdu železobetonová, nakonec povolila a všichni zúčastnění se vrátili domů bez psychické újmy a snad i spokojeni.

Dnes vás díky vzpomínkám studentky Elišky Červené ze 3.B (tehdy byla druhačka) zavedeme do přátelské rodiny v Irsku.

Farma, na které Eliška pomáhala s její provozem, leží dle jejích slov zhruba třicet kilometrů od Dublinu. Elišky se ujala farmářka Mary, která se kromě farmy stará také o sedm dětí. „Když jsem tam přijela, tak mi řekla, že vypadám mnohem více irsky nežli celá její rodina," smála se Eliška a jedním dechem dodala, že měla ohromné štěstí na rodinu, u které pracovala a žila. „Mary mě přijala jako dceru. Projevilo se to i v tom, že jsem nesměla dělat žádnou těžkou práci. Mary řekla, že jsem slečna, a pro tu se zkrátka těžká práce nehodí," konstatovala Eliška s tím, že na těžkou práci tam byli jiní zaměstnanci.

Kromě chovu ovcí provozovala tato farma jakýsi druh mini zoo. „Připravovali akce pro školy. Každý den přijelo tak sto dětí a oni pro ně dělali představení se zvířaty, která si děti mohly i pohladit. A na závěr se hrála pohádka," popsala Eliška. Kromě ovcí zde dále byla různá plemena slepic, lamy, králíci, poník a kohout, který prý Elišku neměl moc rád. „Zvířata jsem krmila, dávala jim vodu a vodila je na představení a pak zase zpět na ustájení. Byla to pro mě spíše zábava," popsala dále Eliška.

Každou neděli měla volno a mohla odjet do města, kde se potkávala se spolužákem Jardou, který sem také dorazil z nedaleké farmy. „To bylo fajn a dalším příjemným zážitkem bylo, když mi moje zaměstnavatelka dovolila, aby v poslední den před odjezdem přijela spolužačka Žaneta. Ta pracovala v irském útulku pro zvířata a moc se jí tam nelíbilo. Byly jsme šťastné, že mohla strávit poslední hodiny v Irsku v přátelském, takřka rodinném prostředí," doplnila ještě Eliška.