Celá třída 7. A se zapojila do projektu „Stopy totality“, vyhlášeného  občanským sdružením Zapomenutí. Žáci se zaujetím vyhledávali a zpracovávali fakta týkající se událostí  okresu Rakovník. Badatelskou práci měli rozdělenu na několik okruhů.

Jedni zpracovávali,  dalo by se říci, statistiku. To znamená, kolik boháčů sídlilo v jednotlivých obcích, jestli vstoupili nebo nevstoupili do družstva, koho vystěhovali. Někteří žáci se zase zabývají konkrétními rodinami. Povedlo se  například zkontaktovat pana Holého ze Senomat. V archivu pak žáci dohledávali další konkrétní údaje z archivních dokumentů.

„Výstupem našeho bádání bude na konci května ucelený panel, který zpracujeme za pomoci občanského sdružení Zapomenutí. Ten se stane součástí druhého ročníku výstavy putující po celé republice,“ vysvětlila Irena Náprstková, učitelka dějepisu.

První ročník této výstavy měl svoji prezentaci v Jáchymově. Toho se zúčastnili i žáci 3. základní školy.

„Jestli se vše podaří, v lednu, v únoru bychom měli svůj panel představit a ten se pak stane součástí zmiňované výstavy,“ dodala Náprstková.

Návody a rady, jakým směrem se pustit do bádání, získala třída od ředitelky archivu Renaty Mayerové.
Děti také pátraly samy a postupně  objevily i další tipy na konkrétní pamětníky. V některých případech je to již složité. Lidé  buď nežijí, nebo nechtějí o těžké době mluvit.

Hlavní pramen, odkud žáci čerpali, byly materiály Okresního národního výboru Nové Strašecí, který byl v padesátých letech zaveden. Bohaté materiály nalezli v Okresním národním výboru Rakovník.

„Tam jsou materiály, které popisují  dobu na základě konkrétních písemných dokumentů. Nahlédli i do obecních kronik, ale tady je to dost tendenčně zpracováno, nebo do fondů jednotlivých národních výborů, například Senomaty, Kněževes,“ přibližovala badatelskou práci dětí Renata Mayerová.
Další dokumenty se dají najít v trestních spisech okresního soudu. Těch se na Rakovnicku příliš nedochovalo.

Ještě před samotnou prací žáci vyslechli přednášku o vývoji zemědělství a vazbě lidí na půdu, aby pochopili, proč se tenkrát sedláci nechtěli své půdy vzdát.
„Velmi mě překvapilo, jak děti přednášku přijaly a hodně faktů použily i při dnešní práci. Myslela jsem, že to pro   sedmáky bude těžké téma, ale zvládají to dobře,“ zhodnotila Mayerová.

Dále ještě zdůraznila, že úkolem práce není dobu hodnotit, ale shromáždit co nejvíce písemných dokumentů i vyprávění svědků té doby.
Děti, pokud se podaří oslovit některého z pamětníků, čeká ještě živé vyprávění a vzpomínky.