V těchto dnech nás zastihla Rakovničany velice smutná zpráva. Sedmadevadesátiletý evangelický kazatel a podplukovník Svobodovy armády nebo chcete–li český Schindler Jan Jelínek z Oráčova zemřel. Tiše odešel necelý rok poté co dotlouklo i srdce jeho věrné a statečné ženy Aničky.

Jan Jelínek, který léta nezištně pomáhal ostatním, přijal před časem pomoc ošetřujícího personálu léčebny pro válečné veterány v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Jan Jelínek popsal: „Strouhal jsem právě brambory na placky když na mě přišla ta slabost. Vše se seběhlo velmi rychle. Podklesla mi noha, najednou jsem byl na zemi, přijela sanita a v rakovnické nemocnici mi odoperovali kyčel přišla nabídka z Generálního štábu Armády České republiky, abych rehabilitoval v Ústřední vojenské nemocnici.“

Jak jsme vás již několikrát informovali zachránil spolu se svou manželkou Annou za druhé světové války na své faře v Kupičově na Volyni život takřka dvěma stovkám lidí. A proč český Schindler? Volynští Češi přirovnávají jeho činy k těm, které v případě svitavského německého rodáka proslavil na filmovém plátně americký režisér Steven Spielberg v oskarovém filmu Schidlerův seznam.
Janu i jeho celoživotní láce Aničce byl v Oráčově vystaven parádní vojenský pohřeb.

Český Schindler

Po studiu na teologické fakultě pracoval Jan Jelínek dva roky jako ředitel textilní továrny. V roce 1937 přišel jako mladý kazatel do ukrajinského Kupičova, což byla jedna z největších českých obcí na Volyni. V té době zde žila zhruba tisícovka Čechů a z nich asi třetina evangelíků. „Tam jsem smířil evangelíky s katolíky, kteří se neměli navzájem příliš v lásce,“ vzpomíná Jelínek. Během války pomáhal is manželkou pronásledovaným Židům, Ukrajincům nebo Polákům stíhaným banderovci. Pomohl více než čtyřiceti lidem, kteří přežili ukryti schováni na půdě jeho domu a zachránil nejméně deset životů. Byl členem delegace, která se v roce 1944 vypravila za blížící se frontu, aby velení československé vojenské jednotky nabídla dobrovolný vstup Kupičovských do jejích řad. Cestou se sice nakazil břišním tyfem, ale ihned po uzdravení nastoupil i s manželkou do armády. Se svou ženou později roku 1944 dobrovolně vstoupili do Československé armády jako zdravotníci a vrátili se do Čech. „Bylo to nebezpečné, ale nebáli jsme se. Věřili jsme, že jsme pod ochranou Boha,“ vzpomíná manželka Anna Jelínková. Jan Jelínek je držitelem několika válečných vyznamenání.

Po válce se ale uznání za své hrdinství nedočkal. Přesto v něm pokračoval dál. Pomocí falešných rodných listů umožnil se svou ženou zůstat ruským emigrantům, kterým by jinak hrozily sovětské gulagy. Jako kněz pak upadl v nemilost komunistického režimu a roku 1958 byl odsouzen na dva roky do vězení za pobuřování. „Chtěli, abych jim sloužil, ale já jsem řekl, že se mi příčí donášení a žalování,“ konstatoval Jan Jelínek. Komunismus nesnáší, ale ví, že mezi komunisty jsou také slušní lidé. „V každém vidím především člověka,“ ještě jednou zdůraznil Jan Jelínek.

Po návratu na svobodu nemohl působit jako duchovní a vykonával pouze dělnické profese a k pastorační práci se vrátil až po sametové revoluci. Je autorem knihy vzpomínek a zamyšlení, která se jmenuje Pouštěj chléb svůj po vodě podle citátu z biblické knihy Kazatel: „Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.“ Pamatuji dvě světové války. V první mne opatrovala maminka, do druhé jsem se rozhodl dobrovolně i s manželkou jít. „Snad se to na mne neslušelo jít bojovat. Znal jsem přikázání „nezabiješ‘, ale i já mohl být zabit.“ Nikdy by prý ale nezvolil cestu jako bratři Mašíni,“ zdůrazňoval Jan Jelínek.

Plaketa

Náčelník Generálního štábu Armády ČR Vlastimil Picek a udělil statečným manželům pamětní plaketu. „Pro mne je Bůh všecko, pak moje vlast a čest. Od nikoho jsem nikdy nic nechtěl a kde jsem mohl pomoci tam jsem pomohl,“ konstatoval kdysi pro Rakovnický deník Jan Jelínek.