Dvanáctého srpna roku 2002 křičel jejich vnuk: „Na louce je voda!“ Zpráva obyvatele zanechala v klidu, protože zde bývala voda i zjara, když tály ledy. Jenže o den později časně ráno byla už voda o hodně výše, na poli lesní školky. Macourkovi i jejich sousedé si odvezli auta do bezpečí, aby s nimi mohli případně odjet.

„Večer tu projížděli policisté a hasiči a ptali se, kolik nás tu je, jestli tu zůstaneme, nebo odjedeme. Řekli jsme, že tu budeme. Ráno byla voda tak vysoko, že jsme odjeli. V poledne jsme se vrátili. Voda se dostala až k chatě. Bylo neuvěřitelné, jaký tu tekl proud. Vlezli jsme ještě dovnitř a některé věci jsme dali na stůl. Nikdo nevěřil, že hladina stoupne tak vysoko,“ vypráví Danuše Macourková.

Pak všichni chataři seděli na stráni a pozorovali, co bude dál. Asi v 18 hodin voda dosahovala do půli oken rekreačních objektů. Čtyři chaty uplavaly, jedna se zasekla o druhou, a to ji asi zachránilo, vydržela. V tu dobu Macourkovi odjeli domů.

Druhý den voda rychle opadla. Zůstalo plno nepořádku. „Všude leželo mazlavé bahno a písek. Koberec v chatě jsme nemohli ani unést, nábytek byl zpřeházený, dvířka vysazená. Vše jsme vynášeli ven, aby to vyschlo. Jenže nábytek praskal, tak jsme ho vyhodili. S úklidem nám pomáhaly děti. Snažili jsme se vše, co zvládneme udělat sami, i když nám hasiči několikrát nabízeli pomoc,“ říká Luděk Macourek.

Museli odstranit celou podlahu i dřevěné obložení, protože ve spárách byl písek.

Voda zaplavila zahrádku i studnu. V té rozházela skruže. Macourkovi z ní vyčerpali dva a půl kubíku bahna.

„Ještě v říjnu jsem uklízel chatu i prostranství. Veškeré křoví jsme museli vyřezat. Z chaty zbyl holý základ. Rok jsme ji vysoušeli. Pak jsme spolu s rodinou udělali novou podlahu, obklady a pořizovali nábytek. Nějaké peníze jsme dostali od pojišťovny. Nejprve zálohu, ale to zdaleka nepokrylo náklady,“ popisuje vývoj situace Luděk Macourek.

Že by Macourkovi chatu kvůli vodě opustili natrvalo, je ani nenapadlo. Luděk jsem už od deseti let jezdil s rodiči na původní starou chatu. Tu novou si od základu postavil sám. Jezdí sem s manželkou rád, stejně jako jejich děti, vnoučata i pravnoučata. Stejně tak tu zůstala většina sousedů.

„Nám voda poničila jen chatu. Byla to škoda, ale stále jsme měli kam jít. Hůře na tom byli lidé, kterým vzala voda domovy,“ konstatují manželé Macourkovi.

Povodeň v roce 2002 v chatařské oblasti za pilou Kostelík .