Na benefice tedy slyšíte?
Benefice neodmítám, zvláště pokud jde o benefice tohoto typu. Naučil jsem se odmítat pouze ty, které jsou neprůhledné. Kdy člověk vlastně nezjistí, na co peníze z výtěžku půjdou. Tam si trošku jistý nejsem, protože jsem se už několikrát v tomto spálil, ale v tomto případě, kdy jde o přímou benefici, kdy jdou peníze ke konkrétnímu člověku, obzvláště dítěti, tak jsem zkrátka neváhal ani chviličku. Toto se prostě neodmítá.

Kde se vám hraje nejlépe?
Po celém světě, ať to bylo Finsko, Švédsko, i u nás. Velice rád se vždy vracím zpátky domů a miluji naši zemičku, a z toho důvodu jsem také nikdy neemigroval i když mi to bylo nabízeno. Žil jsem pět let ve Finsku a projel dvaasedmdesát zemí světa. A když se mě redaktoři po mých návratech ptají, kde bych nejraději žil, odpovím vždy: U nás doma v Čechách.

Máte nějaká oblíbená místa?
Mám kupodivu rád Ostravsko, které má zajímavé genius loci. Také Opavsko, Jesenicko. Také Orlické hory, Krušné hory, Polabské nížiny jsou krásné. Nemohu říci, že bych nějaký kraj měl vysloveně nerad.

Která místa máte rád na Rakovnicku?
Miluji křivoklátské hvozdy. Ve Skryjích žije můj asi nejlepší student Pavel 
Seidl, který je dnes velkou světovou hvězdou.
Ve Skryjích jsou zkameněliny a k těm má blízko můj mladší syn Štěpán, který je paleontolog a pracuje v Berouně jako kurátor muzea. Takže je ve Skryjích, jak se říká, „pečený vařený". Zkameněliny jsou jeho svět.

Prozraďte nám vaše plány?
Příští rok, pokud vše dobře dopadne, bych se měl dožít sedmdesátky. Tak proč neudělat koncert s názvem Rakův Rakovník? To dávám k úvaze…
Co dodat? Podle očekávání byl Štěpán Rak, velký umělec s velkým srdcem, 
v Rakovníku odměněn bouřlivým aplausem…