2. listopad je totiž dnem Památky zesnulých. V předchozích dnech jsme proto zavítali na hřbitovy, třeba i ty vzdálenější, častěji.
Poněkud jiné je tomu ale u Jaroslavy Bláhové z Rakovníka, která speciálně na rakovnický hřbitov míří mnohem častěji. Pečuje zcela nezištně nejen o několik hrobů svých přátel a známých či hrob Amálie Vojtové, maminky legendárního herce Jaroslava Vojty, ale také o dva hroby, které slouží jako společné pohřebiště. Činí tak už od začátku osmdesátých let.

První společné pohřebiště najdeme jen pár kroků od vchodu do hřbitova. V zemi je prý šest pater. „Více už by se tam prý nevešlo, a tak bylo uděláno nové společné pohřebiště v horní části hřbitova," upozornila Jaroslava Bláhová. Občas desku obou pohřebišť smete od listí, očistí a zapálí zde svíci, vypálené vyhodí, přinese květinu a shnilé vyhodí. Dbá společně se zaměstnanci hřbitova o to, aby společné pohřebiště bylo stále pěkně upravené. „Nejsem sama. Je pár Rakovničanů, kteří zde také zapálí svíčku nebo položí květinu," upozornila Jaroslava Bláhová.

Smutné je, že zde, jak by se dalo logicky předpokládat, nejsou prý uloženy ostatky jen lidí, kteří na sklonku života zůstali bez domova a rodiny. „Bývalý správce hřbitova mi vyprávěl, že je ve společném hrobě uložena také jedna známá rakovnická osobnost, pocházející z velmi zámožné rodiny. Byla původně pohřbena v ohromné rodinné hrobce, ale její majitelka se nevím z jakého důvodu rozhodla prodat mramorovou desku na této hrobce a ostatky ženy, o které hovoříme, údajné své vzdálené příbuzné, nechala přendat do společného pohřebiště," popsala Jaroslava Bláhová s tím, že dnes už je prý majitelka hrobky i její manžel také po smrti. „Nechtěli prý, aby se prozradila jejich identita, tak jsou na kartě k hrobu napsána jen první písmena jejich jmen," popsala Jaroslava Bláhová. Žena, která nenašla po smrti klid a byla přestěhována z rodinné hrobky, kdysi učila maminku Jaroslavy Bláhové. „A to byl ten důvod, proč jsem se začala o společné pohřebiště starat. Slíbila jsem svojí mamince, že dokud budu moci, že se budu o společné pohřebiště, kde spočívá její učitelka, starat," zdůraznila Jaroslava Bláhová.

Ve společném pohřebišti jsou pochopitelně i lidé, které nechtěla rodina nechat důstojně pochovat. Ti jsou zde také, stejně jako osamocené osoby, uloženi na útraty města.

Jaroslava Bláhová zná rakovnický hřbitov, osudy lidí zde spočívajících v hrobech i mnohá jejich tajemství, téměř dokonale. „Chodím sem pravidelně v každou sobotu, tedy pokud počasí dovolí," upozornila Jaroslava Bláhová. Zdá se jí, že s péčí o hroby je to stále horší a horší. „Generace, kterým na vzhledu hrobů ještě záleželo, pomalu stárnou a mně se zdá, že ty mladé generace už pro to nemají tolik pochopení. Třeba jsem tu nedávno slyšela větu: Ale babi, prosím tě! No tak až umřu, tak umřu! Tak mě někam dají a hotovo. To se mi špatně poslouchá," dodala ještě Jaroslava Bláhová.