Karel Rybáček felicii koupil v roce 1996. Před tím měla asi čtyři majitele. „Jezdí se v ní krásně, akorát musí být hezké počasí. Rodina se mnou moc ale nejezdí, protože vůz nemá bezpečnostní pásy a airbagy. Musím přiznat, že většina žen tomuto typu vozu moc nefandí," popisoval Karel Rybáček. Při sobotní rallye se mu jelo zatím až do Krušovic rovněž dobře. Akorát měl se svým kolegou navigátorem problém s orientací na trase, i když si ji několikrát projeli.

„Zapomněli jsme si vzít baterku. A první test přesnosti byl ve velkých tmavých betonových garážích, takže jsme neviděli do roadbooku, což je vlastně itinerář. Minuli jsme cíl a dostali jsme spoustu trestných bodů," vysvětloval Karel Rybáček.

Při setinové rallye, kterou jezdci s veterány jeli, museli dojet přesně na setinu vteřiny z místa A do místa B, vzdálených od sebe třeba jen několik stovek metrů. Na parkovišti se jela například trasa mezi kuželi. Nešlo o rychlost, ale hlavně o přesnost. Na zkouškách přesnosti, které trvají jen poměrně malou část závodu, se dá nasbírat nejvíce trestných bodů. „Průměrná rychlost závodu je třeba čtyřicet kilometrů, takže si jedete a užíváte si. Ale v daný okamžik se musíte soustředit a dojet přesně na čas na určité místo," prozradil Rybáček.