Jste na chmelu poprvé? Kdo vás sem přivedl?
Daniel: Já podruhé, jsem tu na chmelu na brigádě, tak jsem si to šel taky zkusit ručně.
Karel: Jsem tu poprvé, přivedl mě tady Daniel, chtěl jsem to vyzkoušet.

Baví vás to?
Daniel: Je to docela zábavné. Alespoň jsem se přiblížil do minulých dob, to mě zajímá.
Karel: Docela mě to baví.

Vydrželi byste česat týden, dva, jako dřív?
Daniel: Já ne, ty tři hodinky docela stačí.
Karel: Nevydržel bych to, nechtělo by se mi brzy stávat.

Co byste si za vyčesané peníze koupili?
Daniel: Terárium a ještěrku, je to můj sen, nechat ji volně lézt po pokoji.
Karel: Já asi morče. Už jsem ho jednou měl.

Nejstarší účastnicí mistrovství byla Drahuše Bušková z Řevničova.

Kdy jste začala chodit na chmel?
Od dětských let, kolem nás byly všude samé chmelnice. Nejprve s maminkou a pak jsem si začala vydělávat.

Bavilo vás to?
Moc rádi jsme česali. V osmičce, v devítce to už byly moje peníze.

Jak to tenkrát chodilo?
Jak začaly chmele, nikdo nezůstal v baráku, vyrazila celá rodina. Ještě před tím jsme umyli všechny okna a uklidili, protože pak na nic nebyl čas. Ráno se šlo brzy na chmelnici a večer zpátky. Za to, co maminky a babičky vydělaly, oblékly děti na zimu a do školy.

Co jste si koupila za vydělané peníze?
Většinou už nějakou parádu. A také jsme si schovali peníze na vánoční dárky pro maminku, tatínka i sourozence.

Pokračovala jste i v dospělosti?
Ano, za JZD to bylo u nás pěkné. Moc dobře vařili. Večer jsme přišli z pole, honem jsme se dali do pucu a popadli kastroly a hurá pro večeři. Pak něco poklidit a spát. Ráno zase na pole.

Kolik jste česávala věrtelů?
Tak třiadvacet, pětadvacet. Záleželo na chmelu a také jak si sedla lenorka na záda.

Vzpomínáte ráda?
Moc. Vždy k nám přijelo tak patnáct set študáků, po vsi bylo veselo. Večer seděli, hráli na kytaru, zpívali. Hrálo se pro ně kino. O dočesnou jsme tancovali, zpívali, jídla bylo dost. Když študáci jeli domů, vezli si nasáčkovanou výplatu. Po vsi voněl chmel. Na chmelnici se vyprávělo. Celá ves pohromadě. Vzpomínám na siestu po obědě. Každý potichu drbal, aby dohnal tu ztrátu. Najednou začala tak nahlas zpívat jedna paní: „Mordyjé, to byla dívčina!“ Ženské ji napomínaly a už se všechno zase rozpovídalo. V naší pekárně se peklo jen pro česáče z okolí, výborné loupáky, všelijak mazané loupáky, to byla dobrota.

Česaly i vaše děti?
Jistě, chodily a rády. Potom i jako študáci.
Tady dcera je tu dnes se mnou. Ta umí „drbat“. Vyčesala si vždycky hodně.

Se sedmi věrteli vyhrála sobotní česácké klání Miluše Hofmannová z Rakovníka.

Česala jste od dětství?
Pocházím z Chrášťan. Byly jsme se sestrou od dětství zvyklé chodit česat. Opravdu od deseti let jsme seděly na chmelnici.
Vyčesávaly jsme si na oblečení, na kabáty, také na vánoční dárky.

Chodili jste celá rodina?
Maminka nám dala normu, to nám bylo patnáct, šestnáct, třeba dvacet dva věrtelů, pak už nás nechala. Takže jsme hned ráno v pět zasedly na chmelnici a měly důvod se se sestrou „tumlovat“. V půl třetí jsme šly domů.
Stačila mi slabá půlhodinka na věrtel.

Jezdila jste na chmel jako studentka?
Se zdrávkou do Dušníků u Kralup nad Vltavou. Dvakrát jsem česala ručně a dvakrát byla na česačce.

Nenabažila jste se chmelu?
Kdepak, vždy když jsem měla příležitost, tak jsem šla. Tady mi to dvakrát uteklo, ale letos jsem si už dopředu zařídila volno, aby to vyšlo.
Přijela jsem z Rakovníka na kole, protože manžel potřeboval auto.

Jak se vám dnes česalo?
Krásně, šlo mi to a bavilo mě to. Vůbec jsem nepospíchala, ten grif z dětství se nezapomíná. Ani jsem nevěděla, že jde o nějakou soutěž. Myslela jsem, že je to jen pro radost, byla to milá vzpomínka.