Náš dlouholetý, věrný dopisovatel František zemřel (93 let).

Po jeho boku až do poslední chvíle seděla jeho žena Irenka. Letos na podzim by uplynulo 66 let od chvíle kdy si na Městském úřadě, v září roku 1949 řekli své ano. Seznámili se v rakovnickém zemědělském výkupu, kde tehdy oba pracovali.Před časem paní Irena pro Rakovnický deník zavzpomínala: „Na čtrnáctidenní svatební cestu jsme letěli letadlem na Slovensko a pak z Bratislavy rychlíkem do Vysokých Tater." Na svět přivedli dvě děti: chlapce a dívku: Františka a Irenu. „Zatím máme dvě vnoučata, šestadvacetiletou Aničku a osmnáctiletého Štěpána," prozradila Irena Krejčová.

František Krejčí přinášel po mnoho let, každé pondělí do naší redakce zajímavé články o historii Rakovníka a jeho okolí. Historie byla jeho koníčkem, rád četl knihy a noviny. Dříve léta pracoval 
v Českých lupkových závodech Nové Strašecí, konkrétně na dolu RAKO Lubná.

S manželkou Irenou pár posledních let trávil 
v Domově seniorů Na Zátiší v Rakovníku. Žít s někým šestašedesát let je v dnešní době téměř nepochopitelná soudržnost.

Receptem u manželů Krejčích na spokojené manželství byla nejen velká vzájemná láska. „Můj muž byl celý život skutečně moc hodný," svěřila se paní Irena. A nejen to. Pan František Krejčí byl velký bojovník. Nikdy například nechtěl pomoci při chůzi do nebo ze strmých, žulových schodů, které musel pokořit cestou do naší redakce. Pokud ještě mohl, tak sám došel koupit noviny… A takových situací, které by popisovaly jeho nezdolnou chuť k životu a k zájmu o společenské dění by bylo mnohem více…

František Krejčí bude chybět. Nejen rodině a blízkým, ale i redaktorům Rakovnického deníku a i jeho čtenářům, kteří se s chutí každý týden začetli do jeho článků, které nás bez školometského přístupu se snahou poučovat, zaváděly do časů minulých.

Děkujeme, pane Františku Krejčí.