Pod políčkem čekají v dlouhých řadách za sebou dřevěné lavice. Divadelní scéna před nimi prozrazuje nějakou klasiku. „O patro níž“ je na prostranství připravena jednoduchá hranice. Nechybí ani další klasika: stánek s buřty a pivem.

„Nesvítí tu horní světla! Zaslechnu od scény, „asi je špatná prodlužovačka, přines jinou!“ poslední přípravy vrcholí. Usedám do první lavice z fošen podepřených basami od piva. Asi čekají hojnou účast a dřevěné lavice nestačí. Lavice se pomalu zaplňují. Místní přicházejí, klábosí mezi sebou. Kolem mne se jako vlaštovky vyrovnala pěkná řádka dětí. Už se těší na pohádku.

Starosta je trochu nervozní, někde se to trochu zaseklo. Čeká ho ještě zahajovací řeč. Sice promluví mezi svými, ale stejně, už by to chtěl mít všechno z krku a u piva si popovídat s ostatními domorodci.

Krátce před osmou vše klaplo, lavice jsou plné do posledního místečka. Slavnost může začít.Tak nějak si v tenhle čas Krakovečtí občané po léta připomínají památku Mistra Jana Husa.

Projev už je odbytý, následuje připomínka z historie od Václava Krůty. Ještě teplým večerem zazní píseň „Hranice vzplála,“ a už může začít to, na co se přítomní nejvíce těší. Čistečtí ochotníci tu zahrají svůj nový kus.

Téměř všichni sem přišli na své známé, zrovna tak, jako se chodí na známé herce do Národního divadla. Jenže dneska sem lidé přišli na ještě o něco více své známé. Se zvědavostí se přišli podívat na kamarády, sousedy , kolegy z práce, nebo na děti svých známých a kamarádů, jako v každé správné vsi. Tohle ani doba nezměnila.

Diváci chtějí vidět, jak to dneska zahraje Pavel, jestli ta hlavní role padne tý sousedovic holce. Jestli se to režisérovi povedlo, dost se natrápil a toho času co to sežralo!

Škoda, že tu také někoho neznám.
Občas se kolem mihne nalíčená divadelní postava, která zmizí v improvizovaném zákulisí.
Zvoní zvonec. Vše zmlkne, chvilička soustředění a začíná se.

Urostlá nevěsta už pomalu za rozpukem se rozhoupá ke vdavkám. To je pravá chvíle pro místní dohazovačku Teklu. Vida, jak se paní učitelka z čistecké školky umí otáčet. Nabízí své zboží – tři ženichy, jejichž špatné vlastnosti vychválí až do nebes. Objevuje se čtvrtý ženich, nevěsta váhá. Herci naplno rozehrávají svou hru. Zdá se, že role je každému z nich šitá na tělo.

Desetiminutová přestávka!
Diváci si vyměnují své zážitky. Herci vybíhají ze zákulisí do hlediště na kus řeči se známými.Vida, pan Nenažraný je jinak celkem štíhlý pán.
Zvonec vžene herce zpátky na jeviště. Ti, co nehrají hned, ještě dopijí, dopoví svou řeč a už se zase všichni stávají dohazovačkami, Onučkiny a Kočkarevy.

Hra graduje, vyvolený ženich, po té co ustojí malé přeřeknutí, které hned zvýší zájem diváků, (ti to nakonec vezmou s pochopením, ale i s trochou škodolibé radosti,) uteče, nevěsta zůstane na ocet.

Konec. Zní dlouhý potlesk. Následuje originální děkovačka. Herci vyjdou ze zákulisí a hned z první ruky chytají kritiku od odcházejících diváků. Tihle kritici je jistě nešetří. Ale tentokrát toherci s přehledem ustáli. Hra se jim povedla na jedničku.