Ve Zhoři žilo kdysi i sto padesát obyvatel, nyní jich zde není ani pětina. Místní žijí v bytovkách uprostřed areálu, které zde vyrostly před revolucí. Po ní Zhoř restituovala rodina Anny Matvijy, která jí zdědila po babičce, jež zemřela. Záměr manželů Matvijových je přivést do obce nové obyvatele, aby Zhoř, která se nachází v půvabné krajině na okraji CHKO Křivoklátsko, nedalo unikátní památky hradu Krakovec, opět „ožila“. „Samozřejmě známe svoje limity. Já i můj manžel ovšem máme předky, kteří měli co do činění se stavebnictvím, spolupracujeme s různými architekty a chceme, aby areál dále nechátral,“ vysvětluje Anna Matvija.

Majitelům Zhoře se během posledních dvou let již povedlo zalesnit les. „Daří se nám svědomitě bojovat s kůrovcem. Zároveň chceme, aby les nebyl zbytečně těžený. Co se týče budov, v nejlepším stavu je na tom zdejší vila, která před patnácti lety dostala novou střechu. Zvelebili jsme místní špýchar a chceme zde vytvořit velký společenský sál, kde bychom propojili dvě patra,“ nastiňuje Anna Matvija při průchodu několika patrovým objektem, vedle bývalého zámku největší dominanty Zhoře.

V sále, který vloni a letos hostil velmi úspěšnou výstavu, by se konaly různé koncerty, semináře, workshopy, apod. V druhé části vily by měly vzniknout byty. „Chceme, aby zde lidé žili a zároveň v regionu i pracovali. K tomu ovšem potřebují také příhodné podmínky, proto naším velkým cílem je zajištění zásobování vody, která místním obyvatelům vzhledem k suchům dlouhodobě chybí,“ upozorňuje Matvija.

Jejím záměrem je vytvořit zde šedo-vodní systém na sběr dešťové vody, aby se co nejlépe využívala. „Již máme vypracovaný projekt. Pod kopcem by se zřídila čistička a voda, která by se v ní vyčistila, by se vypumpovala znovu na kopec. Přijde mi absurdní, aby se splachovalo pitnou vodou, když tu máme jedinečnou příležitost udělat kompletní rekonstrukci. Uvidíme, zda se nám podaří sehnat nějaké dotace,“ uvažuje Matvija.

Ta si zároveň uvědomuje, že její záměr není jednoduchý a potrvá třeba i desítky let. „Některé objekty, jako třeba zámecká budova, půjde zachránit jen velmi obtížně. Podle statika by jen na její zajištění, aby nespadla, mělo jít zhruba deset milionů korun, což pro mě není úplně reálné. Projekt na šedo-vodní systém a rekonstrukce vily určitě realistický je,“ myslí si Matvija.

Pokud by šlo vše podle plánu, v areálu by rovněž mohl vzniknout amfiteátr na kulturní akce. „Již máme vybrané místo, a to okolí malého rybníka, kde je přirozený svah, nachází se zde koruny stromů a má výbornou akustiku. Venkovní scéna takových rozměrů, která by pojala tři sta až čtyři sta lidí, v regionu prakticky není,“ dodává manžel majitelky Marek Matvija.