Smrt jeho zetě ji velmi silně zasáhla. Ostravák Oldřich Polášek s manželkou se vzhledem k tragické události před dvěma roky najednou ocitli v Lánech, aby vypomohl své dceři.

Oldřich Polášek je v důchodovém věku, stále ale pracuje a má dva velké koníčky – řezbařinu a fotografování. Letos měl v kladenském Ateliéru výstavu s názvem Dokonale utajená Korea. Představil v ní osmdesát barevných fotografií převážně ze Soulu. Už před cestou do Asie měl představu, že udělá ucelenou reportáž, kterou by mohl ukázat lidem a poutavě o ní vyprávěl.

Jako kluk tíhnul ke sportům, řezbařina ho napadla až v osmdesátých letech, když zdědil vyřezanou figurku po svém dědovi. Byl jí vždy fascinovaný. Jednalo se o postavičku chlapce pasáčka, která je stará devadesát let.

„Říkal jsem si, že zkusím takovou rovněž vyřezat. Vypadala hrozně, ale je to moje první práce. Viděl jsem hodně betlémů. Nejvíc si považuji Třebechovického. Začal jsem řezat nožíkem, pak našimi dláty, ale dají se sehnat kvalitnější, všechno přes internet. Pořídil jsem si japonský kámen na broušení a to je dokonalé,“ řekl řezbář o technice své práce.

Návrh, rozkreslení v různých pozicích, výraz obličeje, miniaturní šindele na stavení mají drážku i péro. To vše zaplní listy skicáku. Malé figurky by měly být propracované, a to je úžasná průprava pro řezání velkých věcí, na které by chtěl v budoucnu Oldřich Polášek přejít. Pořád pošilhává po rozměrnějších plastikách. Snad se mu to splní.

Nesmírně si považuje nabídky od obce udělat velkou plastiku, která by měla mít vazbu na Lány. Určitě si zajde pro radu k místnímu písmákovi Vodvářkovi.

V činžáku, kde Poláškovi bydlí, nemůže dělat rozměrnější věci. Jeho dílnou je kuchyně. Od manželky slýchává, že nadělá nepořádek, aby si pod sebe něco dal. Proto se těší, až si zařídí svoji dílnu.

Do tajů řezbařiny už nakukuje jeho devítiletý vnuk Matěj. Dědovi kouká pod ruce a rád by něco zkusil. Pro malého kluka je to však zatím nebezpečné. „Byl jsem často vybízen, abych betlém prodal, ale nikdo mě nepřemluvil. To by nebyl koníček. Není důležitý výsledek, je důležitá cesta. V tu chvíli to člověka začne nesmírně uspokojovat, protože nikam nespěchá. Já zjišťuji, že chci pracovat se dřevem. A to mě dělá dobře. Pak je výsledek nejlepší. Kdybych měl žít druhý život, určitě budu restaurátor,“ svěřil se lánský řezbář Oldřich Polášek.

Autor: Břetislav Kostka

Oldřich Polášek se narodil roku 1945 v Olomouci. Od 15 let žil v Ostravě. Poslední dva roky bydlí v Lánech. Je ženatý, má jednu dceru a tři vnuky - devítiletého Matěje, šestiletou Lucii a čtyřletého Kryštofa. Je v důchodovém věku, ale stále pracuje jako pojišťovací poradce. Mezi jeho koníčky patří vedle řezbařiny také fotografování.