Jak vypadá váš každodenní život?
Žvot není jednoduchý. Ten kdo vidí, si zraku neváží, až když o něj přijde, pozná, jak je to těžké. Ať už jdu kamkoliv, třeba do obchodu, nemohu jít sama. Musím se na vše ptát, třeba kolik co stojí a podobně. S penězi je to také horší, i když je poznáváme podle hmatu, to se také učíme.

Máte nějak uzpůsobenou domácnost?
Ve svém prostředí je to úplně jiné, vše mám, jak se říká „omáklé.“ Každá věc tam má své místo, koření, hrnečky… Jak mi někdo něco přendá, nemohu to najít.

Kolik členů má rakovnický svaz nevidomých a slabozrakých?
Celkem je nás čtyřicet dva, sem ale všichni nejezdí, protože mají ještě další zdravotní problémy, které jim to neumožňují.

Co vám nejvíce vadí na vašich naučených trasách ve městě?
Já moc sama po městě nechodím, jako všichni, kteří mají bílou hůl. Většinou mě doprovází dcera. V Rakovníku to celkem jde, tady jsou ohleduplní řidiči, většinou zastaví. Zrovna tak i lidé, když se někde zastavíte, hned se ptají, jestli nepotřebujete pomoc. A také překvapivě mladí lidé, to je dobře. Někdy dělají problém schody, hlavně tam, kde to neznáte.

Co vám ve městě pomáhá?
Dobré jsou blikající semafory a to, že pípají. Přes silnici není barva vidět, a to hlavně při sluníčku. I když některé semafory jsou špatně slyšet, to by se mělo opravit.

Ovládáte Braillovo písmo?
Ne, pro nás starší by bylo těžké se ho naučit. Jsme rádi, když nám něco někdo přečte, nebo posloucháme televizi.

Co jste dělala před tím, než jste ztratila zrak?
Pracovala jsem dvacet pět let na dráze. Pak se mi zhroutil celý svět, přidaly se další nemoci, to už jsem nikde nepracovala.

Co byste zlepšila v Rakovníku?
Především chodníky, tam u nás v uličkách kolem S. K. Neumana a tak. Na nerovném chodníku zakopáváte a nevíte ani kudy pořádně jít.

Kde má sídlo vaš svaz?
V budově knihovny, scházíme se jedenkrát za měsíc. Ještě je tady tyflocentrum, jejich akce nejsou moc pro nás. Většinou špatně chodíme. Kompenzační pomůcky nám vozí Hana Pánková z Prahy.

Které jsou to pomůcky?
Například rozdělovníky léků, pomůcky do kuchyně, kráječ cibule, lupy, peněženky na rozdělení mincí.

Učíte se tady pomůcky používat?
Ano, třeba hůl při chůzi. Musíte mít hůl správně dlouhou. Čím delší, tím lepší, protože překážku před sebou dříve objevíte. Se správnou délkou hole kolikrát nedokážou poradit ani v lékárně. Ale zase do divadla s dlouhou holí nemůžete, na to stačí jen krátká, skládací.