Přes emotivní osobní osudy dětí a dospělých, kteří byli během 2.světové války internováni v Terezíně a dalších vyhlazovacích koncentračních táborech, se i studenti Masarykovy obchodní akademie, kteří výstavu navštívili, ocitli v době, která krutě a nevratně poznamenala životy lidí s plátěnou žlutou hvězdou. Pomohla jim pochopit, že tyto události nelze zapomenout a zastrčit, je třeba si je připomínat ne na stránkách učebnic, ale přes konkrétní prožitky Hany Pressburg, jejíž rodiče vlastnili obchod na rakovnickém náměstí a která byla donucena s manželem opustit Rakovník transportem

Z v únoru 1942 s čísly 755 a 756, babičky, která kdysi měla židovskou kamarádku, jež byla zplynována v Osvětimi, Richarda Fantla, který jako jediný z rodiny přežil jenom díky tomu, že v lágru jezdil s koníkem, s kterým se dělil o oves, Alžběty Morgensternové, která v Terezíně vážila dvacet jedna kilo a před kterou zastřelili slečnu vychovatelku Helu a jejíž kamarádka Běla zešílela, protože se musela jít dívat na popravu tatínka…

Ti, co zemřeli, i ti, co holocaust přežili, mluví k dnešním mladým lidem ze zajímavě vytvořených panelů i slovy žáků, kteří výstavou návštěvníky provázejí.

„My jsme šli s bráškou s ruksaky na zádech na shromaždiště odjezdu vlaku do Terezína a potkávali jsme bývalé spolužáky ze školy, kteří běželi s bruslema na zádech k rybníku…“, vzpomínka kluků, kteří neměli to štěstí a nevešli se do pár desítek těch, kteří transport přežili, je pro dnešní mladé návštěvníky cennější než informace o milionech obětí války z učebnice dějepisu.

Za pozoruhodný projekt a bádání nad osudy zmizelých sousedů patří velký dík a uznání všem žákům a vyučujícím 3. ZŠ Rakovník, kteří se na něm podíleli.

AUTOR: Miroslav Koloc