„Spolupracovali jsme i s jinými sbory u nás i v zahraničí. Tehdy měl sbor asi sto členů," vzpomínal Miloslav Hubatý. Zpěváci se scházeli ve středu odpoledne na společné zkoušce. Každý den ráno od sedmi do osmi zkoušely jednotlivé hlasy. Děti na prvním stupni zpívaly v přípravném sboru. Z toho pak doplňovaly zpěváky velkého sboru, kteří odcházeli. Svoji činnost sbor ukončil v roce 1973.

A právě proto se sešli jeho členové, tenkrát děti a dnes už vážené dámy a pánové, i když stále veselí, upovídaní a plní vzpomínek, v restauraci Pod Václavem. I když se tu nepotkali úplně všichni, sál byl plný do posledního místečka. Ze sedmdesáti členů se tu setkalo zhruba čtyřicet. V rohu stály klávesy pana sbormistra, takže se to bez zpěvu neobešlo. Pro začátek si sbor dal kousek z Jakobína.

„Nezapomněli to a po čtyřiceti letech zpívali bez papíru," pochválil zpěváky sbormistr. Zpěv střídaly vzpomínky a vyprávění. Filmový záznam jedné z cest na vystoupení vyvolával ještě po letech hotové salvy smíchu.

Repertoár sboru byl dosti široký. Zpíval národní, lidové písně i árie z oper, třeba dětskou scénku z Jakobína. Zabrousil ale i do patnáctého a šestnáctého století.

Staré nahrávky
Kromě toho, že se jeho členové při výročí sešli, vznikly tři CD a dvě DVD s historickými nahrávkami.
„Vzal jsem kotoučový magnetofon. Postavil jsem jeden mikrofon před sbor a už se nahrávalo. Po čtyřiceti letech jsem to vytáhl ze sklepa, trochu jsme nahrávku ošetřili a nahráli na CD. Kromě toho jsem ještě natočil zájezdy v zahraničí na celuloidový pásek kamerou osmičkou. Ty jsou nyní na DVD," jednoduše vysvětlil vznik unikátních nahrávek Hubatý.

Vzpomínky
Od roku sedmdesát tři se sboristé víckrát nesešli. Poprvé až v roce 2010 na Husově náměstí v Rakovníku. Tam se domluvili na setkání za tři roky. I když žádný z tehdejších zpěváků se nedal na profesionální dráhu, na společné zpívání vzpomínají dodnes a mnozí dodnes využívají, co se ve sboru naučili. Třeba Tomáš Kapsa bere dobu ve sboru jako šťastné roky. Vzpomínal na skvělou partu, krásné písničky i na cestování a scénu z Jakobína v Tylově divadle.

„Zpíval jsem tři roky a rád všechny písničky. Pan Hubatý je vybíral tak, aby se nám líbily. To, co jsem se ve sboru naučil, dodnes využívám v loutkovém divadle." Vybavil si zájezd do NDR. Někteří byli ubytovaní v rodinách, jiní spali ve škole. Pokaždé dostali rozchod v Berlíně a pokaždé se zase sešli. To byla od sbormistra podle Tomáše Kapsy velká odvaha. Byl velmi obětavý a pro sbor udělal velmi mnoho.

Na sraz přišla také Jana Smýkalová: „Nemám se sborem až tak co do činění. Můj muž Radim tu dělal klavírní doprovod. Na zájezdy jsem jezdila s ním. Nejhezčí byl zájezd do NDR na Slavnosti Baltského moře. Když manžel zemřel, členové mě pozvali už před třemi lety. Jsem za to moc ráda." Jana Smýkalová nastoupila na 1. ZŠ po Miloslavu Hubatém jako učitelka hudební výchovy.

Hudební manželství
Miloslava Hubatého provází muzika celý život. Z hudební školy v Berouně odešel jako ředitel hudební školy do Kolína. Naposledy řediteloval v hudební škole v Teplé u Mariánských Lázní. Nyní je již v důchodu a stále hraje na různých lázeňských večírcích. Vše, co si převážně němečtí hosté žádají.

Zároveň se čtyřiceti lety sboru slaví letos Miloslav Hubatý čtyřicet let manželství s paní Naděždou. Ta ho věrně doprovází a vozí na každé vystoupení. Poznali se v berounském sboru, kde paní Naděžda zpívala. Miloslav Hubatý po odchodu z Rakovníka v Berouně založil rovněž dětský sbor a smíšený sbor pro dospělé.
„Hudbu milujeme oba dva. Proto jsme tato léta prožívali společně jako krásná setkání s lidmi, kteří mají rovněž rádi hudbu. Žít s muzikantem je těžké, ale my jsme si měli stále co říci. Hudba je v celé naší rodině. Děti hrají na hudební nástroje. Vnučka se pokouší o kariéru v operním zpěvu," říkala Naděžda Hubatá. Sama učí zpěv a také zpívá i s dětmi. Můžete od nich slyšet lidové i národní písně, v angličtině, němčině i ruštině.