Jsou psi, kteří výstavy milují, libují si v potlesku a po skončení kariéry se jim stýská. Pro jiné je akce nepříjemnou záležitostí a na přání majitele se sice v povinném kruhu předvedou, ale chybí jim jiskra. To, že je výstava otravuje, je na nich zkrátka vidět a vystavovatelé si většinou rychle uvědomí, že s nimi žádné metály nezískají.
Podobné to je i u lidí. Někdo se na korzo se psem vysloveně těší, jiný se naopak cítí jako nahý v trní. Pocity páníčka samozřejmě ovlivňují psa, a tak někdy platí, že krásnému psovi může jeho slávu naopak zmařit jeho vystresovaný pán.
Grácie a nonšalance
„Obecně platí, že se pes na výstavě musí chovat slušně, tedy že musí být dobře socializovaný a zvladatelný. Má být zvyklý na různá prostředí, nesmí se bát a napadat další psy anebo lidi. Měl by také strpět dotek cizího člověka a nechat si prohlédnout zuby,“ říká Vladimíra Tichá, tisková mluvčí Českomoravské kynologické unie. Na výstavě se pes předvádí na speciálním vodítku. Předpokladem ale je, že umí chodit i na tom běžném. Chlupáčovi, který příliš táhne nebo se naopak zmítá majiteli u nohou, ale výstavní vodítko dobré mravy nenapraví.
Samotné předvedení se u jednotlivých plemen liší. Pes se posuzuje v pohybu a v postoji, malá plemena mají k prezentaci určený stolek. Pokud majitel přemýšlí nad výstavní kariérou, udělá dobře, pokud se zajde na nějakou z četných výstav podívat. Ověří si tak, jak to u jeho plemene chodí, a podle toho pak může trénovat. Zkušení vystavovatelé začínají např. s nácvikem výstavního postoje u malých, zhruba tříměsíčních štěňat. Vše ale musí být nenásilné a podpořené pochvalou a pamlskem.
Na výstavu se dá připravit i starý pes. Soutěží ve třídě veteránů, ve které se předvádějí jedinci starší osmi let a výjimkou není ani třináctiletý veterán. V této třídě se nějaké prohřešky ve výstavním předvedení, stejně jako u štěňat, tolerují.
Jako podle pravítka
Příprava pejska na výstavu se odvíjí od plemene a od jeho povahy. Na začátku je rozumné trénovat častěji, když už výstavní předvedení zvládá, stačí vše opakovat jedenkrát týdně. „Každé plemeno má svůj standard. Mezinárodně platná norma popisuje, jak má vypadat jeho ideální představitel. Hodnotí se třeba kohoutková výška, utváření hlavy, typ skusu, délka a pevnost hřbetu, pravidelnost pohybu a také kvalita či zbarvení srsti.
Rozhodčí na výstavě pak zjišťuje, jak pes odpovídá požadavkům standardu, a podle nalezených kladů, nedostatků či vad mu dává známku,“ vysvětluje Tichá. Na výstavy mohou i „voříšci“. Na nich se ale těžko posuzuje příslušnost ke standardu plemene, kříženci žádný nemají. A tak se spíš přemýšlí nad roztomilostí psa a jeho schopností se předvést.
Výživa hraje velkou roli. Pes příliš tlustý nebo naopak vyhublý nemá šanci na slušné ocenění. Musí být v odpovídající fyzické kondici. „Výstavní den je docela náročný a vystavovatel s tím musí počítat. Není rozumné mít psa zavřeného v kotci a pak jej vytáhnout na dvoudenní výstavu. Mezi výstavami je třeba věnovat potřebnou péči srsti, a to zvláště u plemen, která ji mají delší nebo u nichž je vyžadována speciální výstavní úprava,“ říká Tichá.
Každá kočka není modelka
Všechny kočky nejsou vhodné pro výstavy. V každém vrhu se narodí kotě, které je horší v typu, má špatně rozložené barvy, srst, špatně postavené uši, bradu nebo menší oko. Kočka musí totiž také splňovat standard daného plemene.
„Největší chybu dělají nováčci, kteří si z nevědomosti či kvůli penězům koupí kotě v kvalitě mazlíka a pak s ním vyrazí na výstavu. Tam se pak často diví, že jej posuzovatel posoudí tak, jak oni nečekali a hlavně nechtěli. Pro ně je jejich kočka nejkrásnější a nevidí na ní chyby,“ uvádí začátečnické omyly Ilona Bartoňková, chovatelka perských a exotických koček, Persians & Exotics cattery. Pokud má někdo v plánu chodit jen na přehlídková mola, je lepší koupit kotě ve výstavní kvalitě, ne v kvalitě „PET mazlík“. Pak má daleko větší šanci uspět mezi soupeři. A konkurence mezi některými plemeny je opravdu veliká.
Pravidla kočičí promenády
Kočka může na výstavu poprvé ve věku čtyř měsíců. Naučit ji na ni bohužel nejde, buď to zvládne, anebo ne. Některé jsou po celou dobu exhibice ve stresu, jsou zalezlé v kukaních nebo pod dekou, kterou mají v kleci.
„Po pár zkušenostech zjistíte, že to fakt nejde, a od výstav upustíte. Může se stát, že kočka bude agresivní, a pokud se nenechá posoudit, bude diskvalifikovaná. Nejlepší je vzít ji na výstavu víckrát a uvidíte, z jedné zkušenosti to zjistit nejde. Až na výjimky to ale většinou zvládají,“ doporučuje Bartoňková.
Některá kočka je bezprostřední a je jí jedno, jestli je doma, nebo v cizím prostředí plném hluku a různých pachů. Jiná dokáže jen hodiny ležet na kleci a sledovat okolí. Každá je originál. Konečný věkový limit výstavy u kočky neexistuje, existuje i třída veteránů, kam patří kocouři a kočky od 7 let věku.
Je třeba make-up?
Délka přípravy kočky na výstavu záleží na typu daného plemene. Jinak se připravuje kočka bezsrstá či krátkosrstá, jinak kočka polodlouhosrstá a dlouhosrstá. Důraz se mimo jiné klade na upravenost. „Některé majitelé koupou, jiné jen pudrují. S pudrem se to ale nesmí přehnat: pokud postavíte na stůl kočku, ze které se zvedne oblak pudru, povede to k diskvalifikaci,“ upozorňuje Bartoňková.
Výstavy se nesmí účastnit kočky kojící a březí, je jim to vidět „na figuře“. Nevyvinuté a trpasličí se nevejdou do standardu, ty s odstraněnými drápky, deformacemi chodidel nebo nohou zase nesplňují ideály „catwalku“. Vyloučeny jsou také slepé a hluché chudinky… Móda je neúprosná.